Je odolná proti povětrnostním vlivům uhlíková ocel

Firemní prostředí--Gnee Garden

Ocel odolná proti povětrnostním vlivům je slitina oceli s nízkým obsahem uhlíku vyvinutá tak, aby po letech vystavení povětrnostním vlivům získala rezavý vzhled bez nutnosti natírání.

Vysokopevnostní ocel

Na základě chemického složení se oceli dělí do tří hlavních skupin: uhlíkové oceli, nízkolegované oceli a vysoce legované oceli. Hlavní složkou oceli je železo, kov, který není o moc tvrdší než měď v čistém stavu. Úprava obsahu uhlíku je nejjednodušší způsob, jak změnit mechanické vlastnosti oceli. Přidání dalších legujících prvků také umožňuje popouštění oceli při vyšších teplotách, což vede k lepší tažnosti beze změny tvrdosti nebo pevnosti. Po celém světě existují tisíce publikovaných, registrovaných nebo standardizovaných jakostí oceli s různým chemickým složením. Všechny tyto různé typy ocelí mají mnoho možných tepelných úprav, mikrostruktur, podmínek tváření za studena, tvarů a povrchových úprav. Známým příkladem je známá nerezová ocel.

Povětrnostní ocel

Oceli odolné proti povětrnostním vlivům jsou první ze šesti kategorií vysokopevnostních nízkolegovaných ocelí, které jsou v současné době k dispozici. Povětrnostní oceli jsou považovány za nejpevnější oceli a jsou čtyřikrát až osmkrát odolnější vůči atmosférické korozi než běžné měkké oceli. Jedinečnou vlastností ocelí odolných vůči povětrnostním vlivům je to, že v důsledku vystavení venkovnímu prostředí se u nich vytvoří tenká hnědá patina, která se od ostatních typů patiny liší vzhledem, složením a strukturou. V průběhu času se tato patina změní na oranžovou a poté červenohnědou v neustálém cyklu vlhčení a sušení. Po roce působení, zejména v městském prostředí, se patina změní na tmavě hnědou.