Existuje významný dopad na ocelové plechy odolné vůči povětrnostním vlivům při vysokých teplotách?

Dnes analyzujme účinky zvýšených teplot na ocelové plechy odolné vůči povětrnostním vlivům a jak mohou ovlivnit:

1. Krystaly vocelové plechy odolné proti povětrnostním vlivůmzvětšovat se a hrubnout. Stupeň zdrsnění se liší v závislosti na složení kovového materiálu. Oceli s vyšším obsahem uhlíku, manganu a fosforu jsou náchylné k hrubnutí, zatímco prvky jako hliník, titan, niob, zirkon, atd. mohou hrubnutí bránit. Proto jsou oceli upravené manganem a křemíkem považovány za podstatné hrubozrnné oceli. Profily mědi a slitin hliníku také vykazují hrubozrnnou strukturu po přehřátí.

2. Přehřátýocel odolná proti povětrnostním vlivůmdesky jsou náchylné k rozvoji Widmanstättenových struktur. Metalografická struktura v oceli se jeví jako robustní vláknité svazky, široce rozložené a protáhlé. Přehřátí může také vést k vytvoření Widmanstättenových struktur v mosazi a hliníkovém bronzu a tyto struktury mají nepříznivější dopad na úroveň plastické deformace a tažnosti než hrubozrnné struktury vzniklé přehřátím.

3. Zvýšené teploty mají za následek hrubnutí austenitu v dodatečně tepelně zpracované oceli se zvýšením zbytkového austenitu a výrazným snížením pevnosti ve srovnání s jemnozrnným austenitem. Když se ocel přehřeje, prvky uhlíku a slitiny hliníku roztavené ve feritu se zvýší, což vede ke snížení spolehlivosti feritu a snížení bodu Mz pod pokojovou teplotu. Po tepelném zpracování se ferit nemůže zcela přeměnit na austenit a zbytkový austenit zůstává v oceli. Během celého procesu nanášení součástí se zbytkový austenit rozpouští a způsobuje deformaci ve specializovaných nástrojích nebo specifikacích součástí.

Zbytkový austenit, distribuovaný podél hranic zrn, činí surovinu tažnější a citlivější na intergranulární efekty, čímž snižuje pracovní schopnost proti opotřebení. U čepelové oceli a ocelových plechů odolných vůči povětrnostním vlivům přehřívání nejen zvyšuje zbytkový austenit, ale také zavádí polygonální martenzit do struktury, což má za následek sníženou pevnost a nucenou červenou křehkost. Nižší bod tání polygonálního martenzitu může vést k prasklinám při tepelném zpracování způsobeným nadměrným vstupem energie.

4. Když jsou ocelové desky odolné vůči povětrnostním vlivům vystaveny přehřátí, množství metalografické struktury se zvyšuje, což má za následek snížení pevnosti během tepelného zpracování a snížení lomové houževnatosti po kalení. Během tepelného zpracování mohou různé charakteristiky plastické deformace různých struktur snadno vést k prasklinám. Navíc je metalografická struktura náchylná k transformaci do σ-fáze, což způsobuje snížení tažnosti suroviny. Řízení teploty ohřevu a trvání udržení vysoké teploty může pomoci zabránit výskytu těchto přehřívacích struktur.